článek

Baťův mrakodrap

Původní správní budově Baťových závodů se přezdívá "zlínský mrakodrap". Dnes je její výška sice stále úctyhodná, ale ve srovnání se současnými kancelářskými budovami ta zlínská zaostává, i když se kdysi pyšnila druhým místem mezi evropskými výškovými necírkevními stavbami. V čem ale většinu z těch dnešních hravě strčí do kapsy, je elegance a umělecký výraz. Cihlová fasáda členěná průběžnými vzhůru ubíhajícími sloupy betonového skeletu působí i po mnoha letech velkolepě.

Budova ústředí obuvnické firmy Baťa je jedním z vrcholných děl předválečné československé funkcionalistické architektury.

Zlínský mrakodrap nechal postavit Jan Antonín Baťa podle projektu architekta Vladimíra Karfíka v letech 1936 až 1938 jako sídlo ředitelství své firmy. Budovy v Baťově závodě byly číslovány podle amerického systému, první číslice označovala vždy řadu ve směru od východu k západu a druhá číslice její místo v ose od jihu k severu. Číslo 21 je tedy přesnou souřadnicí v rastru ulic. Při stavbě mrakodrapu se uplatnil tak jako u dalších staveb tzv. zlínský modul o velikosti 6,15 × 6,15 metrů, v tomto případě však celá budova narostla do tehdy opravdu úctyhodné výšky 77,5 metrů a čítá přesně sedmnáct pater. V Evropě byl vyšší již jen palác Všeobecné bankovní jednoty v Antverpách, a to o celých deset metrů. Pro srovnání ovšem dodejme, že nejvyšší budova tehdejšího světa i tu největší evropskou překonávala o takřka celé tři stovky metrů. Newyorský Empire State Building měří totiž přesně 381 metrů.

© Tomáš Třeštík

Rychlá byla i výstavba a to hlavně díky promyšlenému technologickému postupu a již zmiňovanému baťovskému modulu. Uvádí se, že ke vztyčení celého železobetonového skeletu stačilo čtyřiceti dělníkům a čtyřem jeřábům pouhých sto šedesát dní. Plně dokončená byla celá budova za dva roky od položení základů a na svou dobu se pyšnila i velmi vyspělým vnitřním vybavením - zónovou klimatizací se samočinnou regulací, výtahy s odstupňovanou rychlostí, vlastní potrubní poštou a moderní telefonní ústřednou.


Zdroj: http://zlinsky.denik.cz/zpravy_region/batuv-vytah-legenda-a-skutecnost20110424.html

Baťa ve své knize Těžké časy píše, že se vyšším manažerům nechtělo vstupovat do obrovského paláce, a tak na radu Vladimíra Karfíka a Antonína Raymonda nechal vybudovat pojízdnou kancelář, která měla zrychlit komunikaci s pracovníky v celé budově.

Největší raritou budovy je ředitelská kancelář ve výtahu. Tato pojízdná místnost o rozměrech pět krát pět metrů byla vybavená klimatizací, tekoucí teplou i studenou vodou a telefonní ústřednou. Často se tvrdí, že výtah měl sloužit k rychlým přepadovým kontrolám zaměstnanců, pravda je však taková, že měl spíše usnadnit porady s vedoucími na jednotlivých patrech. Sám Baťa si ale vzhledem k datu dokončení kanceláře na podzim roku 1939 již všech jejích vymožeností nestihl užít.

V budově najdeme kromě Baťova výtahu čtyři rychlovýtahy, páternoster, nákladní výtah a jeden výtah určený jen pro hosty. Celou budovou prochází hlavní schodiště se 439 schody.

Se zřízením krajů začátkem našeho století bylo rozhodnuto o rekonstrukci celé budovy, která proběhla mezi lety 2003-2004. Od té doby v jednadvacítce sídlí úřad Zlínského kraje a finanční úřad. Úzkostlivě se dbalo na to, aby zůstalo zachováno, případně bylo obnoveno vše původní, což vyneslo autorům a investorovi ocenění Grand prix Obce architektů ve své kategorii. 

V šestnáctém patře byla částečně obnovena střešní zahrada, odkud je nádherný výhled na celé město i kopce v jeho okolí. Skupinové prohlídky včetně možnosti projet se Baťovým výtahem zajišťuje nedaleké obuvnické muzeum.