článek

Ševci!

Zlín je tradiční hokejové město, které tímto sportem žije více než které jiné u nás. Kdo tomu nevěří, měl by se na stadion Luďka Čajky někdy vypravit během zápasů extraligy za neopakovatelnou atmosféru, kterou dokáží vytvořit jen zlínští fanoušci. Vítězný pokřik Ševci! Ševci! tu zatím nejsilněji zněl minulou sezónu, kdy se místní mužstvo v čele s legendárním Petrem Čajánkem stalo mistrem české extraligy.

První hokejové pokusy ve Zlíně probíhaly na zamrzlém fotbalovém hřišti.

První zmínku o hokeji ve Zlíně přinesl časopis firmy Baťa v roce 1925. Z ní bude asi také hned patrné, proč se zpočátku hokeji moc nedařilo. Jako hokejové kluziště se totiž upravovalo fotbalové hřiště, které s jarním táním rozmrzalo. Ani střídání ročních období však sportovní nadšence neodradilo od jejich záměru a v sezóně 1928/29 tak byl založen hokejový oddíl SK Baťa Zlín a začaly se psát opravdové klubové dějiny. Nové mužstvo sice své první historické utkání se Sokolem Kroměříž prohrálo vysoko 2:7, ale od té doby ušel hokej ve Zlíně dlouhou cestu a můžeme jen namátkou připomenout několik legendárních hráčů a opor reprezentačního mužstva, které vzešly ze zlínské hokejové líhně, nebo zde prožili vrchol kariéry - brankář mistrů světa z roku 1985 a nejlepší brankář turnaje Jiří Králík, dvojnásobný mistr světa Antonín Stavjaňa, Luděk Čajka, Tomáš Kapusta, Zdeněk Venera nebo mnohonásobný vítěz ligy a extraligy jako hráč i trenér Rostislav Vlach.

Střechu dostal stadion ve Zlíně až pět let po svém otevření. Do té doby se hrál hokej za každého počasí pod širým nebem.

Hokejistům v začátcích rozhodně nechybělo nadšení a láska k hokeji. Co ale dlouho postrádali, byl vlastní stadion. První umělé ledové plochy se zlínští hokejisté dočkali totiž až v roce 1957. Tou dobou již hráli oblastní soutěž a plány na novou stavbu pro ně byly opravdovým požehnáním. Zimní stadion se stavěl na etapy, trvalo tedy ještě několik dlouhých let, než se dočkali hotové a hlavně zastřešené haly. Nejprve byla zbudována vlastní ledová plocha, následovaly betonové tribuny s hráčským zázemím uvnitř, až roku 1962 bylo dokončeno zastřešení. Zápasy se tak dlouho hrávaly pod širým nebem. Mnohdy za velmi nepříznivých podmínek, jak ale vzpomínají pamětníci, atmosféra byla i tak skvělá.

 Naši hoši od Dřevnice, nejlepší jsou v republice. Jede mašina. Jsou to Ševci ze Zlína. Na ně tady nikdo nemá, ani republika celá.

Zlínská hokejová hala je postavena z původního a tradičního zlínského materiálu, režného zdiva, ze kterého Tomáš Baťa dokázal postavit celý Zlín, typické jsou i zdůrazněné vertikály předsazených sloupů. Originální je její zastřešení, na které hokejisté tak dlouho čekali. Hlavní nosný systém tvoří dvojice ve vrchu spojených oblouků, vyčnívajících ve střední části nad střechu, které svou konstrukcí tvoří obrovský střešní světlík. Originální zastřešení tak dovoluje nerušeně sledovat dění v celé hale. Jedním z velkých kladů stadionu je jeho osazení do terénu. Stavba sevřená okolními lesnatými kopci uzavírá dlouhé zužující se údolí  a tvoří výraznou dominantu města.

Zlínský stadion nese od roku 1990 jméno místního hráče Luďka Čajky, který tragicky zemřel na následky zranění při utkání v Košicích. Zápasy může sledovat 6830 diváků, z toho 4270 sedících. Všem doporučujeme zařadit při návštěvě Zlína na itinerář i hokejový zápas Ševců. Nebudete litovat! 

Tonya na ledě překvapivě docela bodovala. V krátkém videu vzpomíná na společný trénink s Petrem Čajánkem a svůj názor na její výkon přidal i brankář Ševců Tomáš Štůrala. | © Tomáš Třeštík