článek

Váchalův soukromý vesmír

Až zastavíte v nenápadné ulici před malým obyčejným domkem, kam vás všichni průvodci pošlou jako za tou nejpodivuhodnější místní památkou, nebude se vám chtít věřit, že jste správně. Váš dojem se ale velmi rychle změní poté, co vstoupíte dovnitř. Ocitnete se totiž v nekonečném soukromém vesmíru jednoho z nejpozoruhodnějších českých umělců – Josefa Váchala.

Za nenápadnou fasádou se ukrývá jedna z nejzajímavějších místních památek. | © Simona Ušelová

Příběh Portmonea, jak se domu dnes přezdívá, se začal psát roku 1920, kdy si amatérský tiskař a milovník umění Josef Portman pozval do města svého přítele malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala, aby vyzdobil jeho dům malbami. Sdíleli spolu nejen lásku ke grafice a tisku, ale i zájem o okultní vědy, mystiku, theosofii a východní filozofie. Váchal žádosti s potěšením vyhověl a začal dům svého přítele postupně proměňovat nástěnnými malbami a dřevořezbami v originální umělecké dílo – krajinu obydlenou ďábly, skřety a duchy.

Ukázalo se, že pro některé slabší povahy je četba Krvavého románu v kulisách Váchalových výjevů obtížně stravitelná. | © Tomáš Třeštík

V jedné bizarní galerii se zde prolínají klasická křesťanská témata s hinduistickou bhavagadhítou a jinými orientálními výjevy. Umělec zde v jednom velmi složitém díle zašifroval celý zvláštní svět své fantazie. Vnitřní logiku dokážou dešifrovat jen opravdoví znalci, ostatním nezbývá než žasnout nad silou umělcovy imaginace a nechat se pohltit jeho působivou vizí.

Jakkoli si oba muži zpočátku sice rozuměli, o sedm let později jejich přátelství ze dne na den skončilo. Mohla za to další z Váchalových múz. Ve svém Krvavém románu si totiž dovolil proměnit svého přítele v lakotného hraběte Portmona. To ješitný sběratel neunesl a po další roztržce se s umělcem nadobro rozešel. Tajemné Portmoneum ale dodnes připomíná jejich zvláštní přátelství.

Je to město neobyčejně kulturní a lázeňské ... Bohužel tamnější lázně vyhledávány jsou jen domorodci a také vodu nikdo tam nepije. Daleko lepší nápoj šenkuje tam ve sklípku otec Polard a také v uherské vinárně se příležitostně různí mazavkové sejdou. Kromě těchto dvou pamětihodností, zámku, kostelů, sochy jednoho muzikanta a dvou tuctů památníkových desek, není v tom celém městě nic pamětihodného. (Josef Váchal)
Mravoučné slogany ve Váchalově uličce doplňují ilustrace z Krvavého románu. | © Simona Ušelová

Váchal ve svém slavném románu Litomyšl nevykreslil znova přívětivě, jeho odkaz tu ale úspěšně žije dál. V roce 1998 vyzdobili studenti zdejší Vyšší odborné školy restaurování a konzervačních technik Váchalovu uličku sgrafitovou výzdobu podle předloh dřevorytových ilustrací z jeho nejznámější knihy.

Mravoučné slogany komentují černobílé výjevy inspirované brakovým písemnictvím 19. století a vzdávají tak svérázný hold tomuto dlouho nedoceněnému představiteli českého literárního i výtvarného expresionismu.