článek

Vrcholy Českého středohoří

„Škoda, že jsem nebyl na světě, když ty všechny kopce chrlily lávu a dýmaly čoud a země se třásla, hromy bily a dunělo to a praskalo – jen památka na to nám zůstala a celá krajina tou připomínkou žije a na rozdíl od jiných krajin má v sobě život, drama vzpínání se k nebesům a mluví o vzdoru proti všemu, co tlačí dolů a ponižuje. Nikde není na světě tolik krásy jako tady.“ (Emil Filla)

Milešovka

Milešovka bývá označována jako „Královna Českého středohoří“ nebo také „Větrná hora“. Její vrchol je největrnějším v Česku. | © Simona Ušelová

Tento tajemný kopec přitahoval lidi v dávných dobách, nejspíše již v mladší době kamenné zde pravěcí lovci prováděli své rituály. Na vrcholu je možné navštívit vyhlídkovou věž, která je součástí observatoře.

Výstup na Milešovku a obzvlášť zhlédnutí východu slunce patřilo v 19. století ke známkám příslušnosti k "lepším vrstvám společnosti". Dokazují to návštěvy osobností jako je pruský král Friedrich Wilhelm III., Johann Wolfgang Goethe a německý cestovatel a přírodovědec Alexander Humboldt. Ten dokonce označil výhled z Milešovky jako třetí nejkrásnější na světě. Od začátku 19. století tu stála restaurace, později rozhledna, a ubytovat jste se mohli v chatkách s mechovými loži. Vůbec tu panoval čilý společenský život. Dokládá to řada zachovalých staveb, které v současné době zažívají pomalé znovuzrození.

Na Hromovou horu vedou stezky z pěti směrů. Nejpohodlnější je cesta po červené od parkoviště ve vesnici Bílka, podél kamenných objektů od českých a německých sochařů. Dále se šplhá bukovými lesy, které s každým výškovým metrem nabývají na houževnatosti. Ale netřeba se obávat, cesta je po celou dobu pohodlná.

Lovoš

Výhled z vrcholu Lovoše určitě stojí za drobné úsilí vynaložené při výstupu. | © Simona Ušelová

Ve stínu Milešovky trochu neprávem zůstává její menší bratříček Lovoš, tvarem velmi podobný. A podobně jako Milešovka má na své vrcholové plošině turistickou chatu s restaurací, která pamatuje časy první republiky. K její historii patří i epizoda, kdy za druhé světové války sloužila nacistům jako pozorovatelna spojeneckých bombardérů. Na rozdíl od vojáků můžete jedinečnou taktickou polohu Lovoše využít k nerušenému výhledu do krajiny na Říp, Házmburk, hrad Košťálov, Milešovku, Portu Bohemicu, Žernosecké jezero a oblouk Labe kolem Lovosic a Litoměřic. Terasa a chata poskytují intimní a útulné útočiště. Pozorovat během teplého léta zapadající slunce a krajinu hluboko dole, jak se noří do tmy, patří k zážitkům, na které se nezapomíná.

Za hezkého počasí je vidět až sedmdesát kilometrů daleko – na údolí Labe u Lovosic a Litoměřic, Píšťanské jezero a vrcholy Českého středohoří. Na vrchol vedou čtyři turistické trasy a můžete dokonce přespat v turistické chatě a ráno se probudit při východu slunce.

Mnoho vrcholů Českého středohoří střeží zříceniny středověkých hradů. Hrad Házmburk, tyčící se nad obcí Klapý, je nejmohutnější z nich. | © Jaroslav Mareš

Buková hora

Z Humboldtovy vyhlídky jsou daleké výhledy na České středohoří, Krušné hory v pozadí a labské údolí. Slavný cestovatel, po kterém je vyhlídka pojmenovaná, své dojmy z její návštěvy shrnul v jednom z dopisů:

Když tu tak stojíme na vysoké hoře, u paty nebes a na temeni Země, co nás povznáší? Skrytá touha přiblížit se k bohům, nebo to blaho být daleko od lidí? (Alexander von Humboldt)

Přístup na vrchol je z Malého Března či Zubrnic po značených cestách s velkým převýšením. Autem lze dojet až pod televizní věž, na vrchol pak zbývá jen deset minut chůze.

Boreč

Vrch Boreč byl dlouho opředen mnoha pověstmi a legendami. Z jeho vrcholu totiž ve velkých mrazech stoupá teplá pára. Rozdíl v teplotách mezi unikajícím vzduchem a okolím bývá i šestnáct stupňů, takže v některých místech je i přes nízké teploty možné na dně jam pozorovat čilý život uprostřed spící přírody. Záhadu vysvětlil roku 1881 pražský univerzitní profesor, který zjistil, že Boreč je zevnitř protkán složitým puklinovým labyrintem. V zimě ve své spodní části nasává studený vzduch, který se cestou vzhůru ohřívá a při svém výstupu na povrch má teplotu 9–10°C.

Oblík

Čedičový masiv u Loun v západní části Českého středohoří přitahoval lidskou pozornost již v pravěku. Dokazuje to nález laténské (keltské) spony na jeho vrcholu. A není také divu, i přes svou relativně malou nadmořskou výšku působí Oblík se svými vulkanickými sourozenci Srdovem a Brníkem mohutným dojmem.

Nejlépe se sem dostanete z Loun po zeleně značené turistické stezce kolem Eimovy chaty a těšit se kromě úchvatných výhledů můžete i z okolní flory a fauny. Zdejší rezervace je považována za jednu z nejcennějších stepních lokalit u nás.

Rozkvetlé louky a dramaticky se zvedající vrcholy, které mají sotva pár set metrů - to je ráj Českého středohoří pouhých 40 minut cesty autem z Prahy. | © Daniel Řeřicha